Druhý den – 13.7.2014
Budíček byl naplánován na 7:50, ale děti byly vzhůru již po 6:00 – tak už to na táborech často bývá :) Záhadným způsobem však do 7:30 vydržely ve svých pelíškách a pak je již čekala rozcvička, včetně té japonské, hygiena a snídaně, ke které byla bublanina od Terezky a výborný koláč od paní Bobekové. Po snídani jsme si zabalili batůžky se svačinou a pitím a vyrazili na výpravu směr Světovina. Po cestě jsme potkali žábu, která s námi však odmítla jakoukoliv komunikaci. V lese jsme si zahráli hru, kdo najde nejpodobnější klacík tomu, který dětem ukázal Šolmes. Tuto hru vyhrála bezkonkurenčně Verunka, které jsme všichni zatleskali. Cestou nám Šolmes nadiktoval 10 různých věcí (např. lesní zvíře, borovicová šiška, potok) a kdo nějakou první uviděl, dostal +. U lesní boudy zvané „U Oběšence“ jsme si pochutnali na nektarince, odpočinuli si a také se podepsali na papír, který jsme schovali do kamenné pyramidy. Pak už nás čekal těžký výstup na Světovinu. Zvládli jsme ho někdy s mírným supěním, ale vrcholu jsme dosáhli, takže jsme se mohli všichni podepsat do vrcholové knihy. Šolmes nám ukázal na vyhlídce Tygří plácek, kde měli s Lůcou svatební obřad. Na něm jsme si dali Tatranku a vyfotili se před krásnou krajinou. Cesta dolů, ze Světoviny, byla poněkud komplikovanější, některá děvčata šla dokonce stylem bobek po bobku. Zdárně jsme však došli ke koupališti, kde jsme si zahráli hru „Žere ježibaba indiány?“ – tu vyhráli Einsteinové. Poté nás čekal oběd – knedlíky plněné uzeným masem a broskvový kompot, který však některé děti vůbec nejedly. :( Při poledním klidu si děti kreslily, četly nebo psaly dopisy. Po něm nás měla čekat Olympiáda, avšak přišla bouře nevídaných rozměrů, takže jsme museli zůstat v opevněné chatě. Naštěstí za námi přijel z Pardubic pojízdný biograf a promítl nám hororovou pohádku, kterou děti posléze kreslily. Mezitím vyšlo sluníčku, a tak po svačince, ke které byl meloun, mohla Olympiáda začít. U Šolmese děti chodily po kládě, házely talířem, běhaly s pingpongovým míčkem na pálce a střílely ze vzduchovky. U Lidušky lovily poslepu jablíčka z lavoru, házely polenem a kopaly do míče. U Lůci skládaly sirky do krabičky a ještě si zaskákaly do dálky z místa. Ninušku bolelo bříško, tak raději odpočívala s pohádkou. Po večeři čekalo děti slavnostní vyhlášení Olympiády a rozdání diplomů. S Liduškou si děti zahrály hru na předváděnou a hru na změnu v místnosti. Mezitím Šolmes rozdělal ohýnek za chatou, kde jsme se všichni sešli a zpívali písničky. Od ohýnku děti vycházely po dvojicích (někdo však chtěl i sám) na večerní bojovku. U Černého smrku děti čekala čarodějnice Roběžroutka, která jim dávala záludné otázky. Například: „Čím se píchla Šípková Růženka?“ :) Po bojovce se všechny děti postupně osprchovaly a zalezly do Spánkova a sladce usnuly. Dobrou noc, Šolmes
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|